Incal očima překladatele
Se světem Incalu jsem se poprvé setkal až dva tři roky před revolucí, když mě teta Perestrojka pustila na výlet do Francie a já jsem se na pařížském bulváru Saint Michel v komiksové speciálce Boulinier (dodnes otevřené a skvělé) rochnil ve starých zlevněných číslech časopisu Métal Hurlant a dalším komiksovém kontrabandu.
Opravdové fanoušky komiksu ale dál zklamu, nebude následovat úplně dokonalá love story: nebyl jsem primárně komiksomilec a spíš jsem se soustředil na knižní SF, takže nemůžu tvrdit, že bych okamžitě osudově vzplanul a začal se obkládat Incalem. Ale ač nekomiksář, pochopil jsem, že mám před sebou výjimečné dílo, které si mám přečíst aspoň vypůjčené a které mám po očku sledovat.
Musím říct, že málokdy jsem otázku „Vezmu to k překladu, nebo ne?“ řešil v tak bleskovém, nanosekundovém režimu, jako když se CREW před nedávnem rozhodla založit edici Mistrovská díla evropského komiksu a v první várce nadhodila kromě Výpravy za ptákem času také Incal.
Incal byl rozhodně na prvním místě mého myšleného seznamu frankofonního komiksu, který bych si jednou rád přeložil (nebo prostě viděl česky vydaný, kdyby to štěstí padlo na někoho z kolegů/yň). Ne moc daleko za ním tam byly a jsou samozřejmě i jiné věci, Caza, Druillet, Bilal a řada dalších, ale Incal je přeci jen maják, který se mezi nimi tyčí o kousínek výš.
Překládat Incal byla sice dřina technicky (už jsem tuším kdesi líčil obtíže vzniklé odlišnostmi mezi původními vydáními, spočívajícími v drobných textech a SFX a vzniklými při rekoloringu), ale holá rozkoš intelektuálně a esteticky. I kdyby to nedej bože měla být konečná, rozhodně to za to stálo, nicméně doufám, že si Incal cestu do srdéček českých čtenářů najde a budeme mít časem možnost ve světě Incalu pokračovat.
Richard Podaný