![[Moje hvězda] 1](pcs/pcs_vydano/thumb_0-1712592796.jpg)
Články
SUPERMAN
„Je to letadlo! Je to pták! Ne, je to… je to… no, teď jsem to měl na jazyku… takový červenomodrý… sakra… bojuje s tím… no… takovej plešatej… To snad není možný, takový okno… jak se jen jmenuje… komiksy o něm vychází, no… začíná na R… sakra… Rumcajs? …ne, Rumcajs ne… už to mám - Superman!!“
Řekněme si něco o Supermanovi. Znáte ho, ne? Chlápek v červené pláštěnce který si obléká spodky přes kalhoty a na hrudi má velké S, aby poznal své oblečení, když se mu vr<a href="https://kupikvadrat.ba/">prodaja stanova</a><br>
<a href="https://tipo.ba/">pik</a><br>
<a href="https://smrtovnica.ba">smrtovnice avaz</a><br>átí z čistírny. Jedna z největších a nejstarších komiksových ikon. Symbol žánru, který přežil až do dnešní doby, aniž by musel absolvovat nějakou důkladnější plastickou operaci – což je co říct. To, že hrdina, který je považovaný za „posledního skauta“ přežil i v době, kdy se skauti moc nenosí, nasvědčuje, že se v něm něco skrývá. Něco, proč o něm čtou další a další generace.
Možná je jeho síla právě v té neměnnosti, s jako vzdoruje času, jak zůstává stále svůj. A to už prosím skoro sedmdesát let!
Ostatně, nalistujme první stránku jeho životopisu.
ZAČÁTKY – SKUTEČNÉ
„Tady je Lex Luthor. Jediná živá věc, která mě na téhle frekvenci může slyšet… a nemá čtyři nohy… jsi ty, Supermane.“
Dovolte mi natáhnout starý kolovrátek, aby vám (za doprovodu skřípění a vrzání) odrecitoval tu starou známou odrhovačku o tom, jak dva hoši – Joe Shuster a Jerry Siegel - stvořili nadčlověka.
Došlo k tomu roku 1938 v magazínu Action Comics (který si později Superman okupoval sám pro sebe a nikoho dalšího do něj nepustil) vydávaném společností Detective Comics Inc. (známější spíše pod zkratkou DC). Tvůrci se při vymýšlení Supermana patrně inspirovali sci-fi románem Gladiátor, ve kterém hlavní hrdina získá neobyčejné schopnosti… a pražskou legendou o Golemovi. Proto je taky s hrdinou pár vydavatelství odmítlo, protože se bála právních sporů (kvůli Gladiátorovi… Golem byl v pohodě, tomu už práva vypršela). Teprve DC si řeklo, „kašlem na soudy, risknem to“. A tvůrci jim byli tak vděční, že hned udělali ptákovinu a přenechali DCčku práva na postavu za neuvěřitelnou částku 130 dolarů. Čehož samozřejmě časem litovali a chtěli víc - a DC se zachovalo správně a charakterně a okamžitě je vyhodilo.
Sice se tvůrcům podařilo něco málo vysoudit, ale stejně se na ně zašklebilo štěstí až o čtyřicet let později, kdy měl filmový Superman tak velký úspěch (a o oškubání tvůrců se začalo psát v novinách), že DC zapomnělo na staré spory a připsalo obou tvůrcům doživotní rentu v podobě 35.000 dolarů ročně. Zřejmě si vydavatelé spočítali, že v tomhle případě termín „doživotní“ označuje velmi krátký časový interval.
Superman stvořený Siegelem a Shusterem ale nebyl takový, jaký je dneska. Původně to byl docela tvrďák, který byl od takového Batmana skoro k nerozeznání. Dost často dostával vztek, hodně toho ničil… a dost často mlátil do lidí, kteří se mu nelíbili. A věřte nám, takovému Supermanovi se hned tak někdo nezalíbí.
Ale postupem času se začal měnit. Výchova jeho adoptivních rodičů získala navrch, a Superman se stal symbolem Ameriky a jejich hodnot. A už u toho zůstal.
Lois Lane: „Nedáš si skleničku vína?“
Superman: „Ne, díky. Nikdy nepiju… když lítám.“
Netrvalo dlouho a Superman začal pronikat i do jiným médii. Už na začátku čtyřicátých let se objevily první animáče v podání Dave Fleischera (tvůrce Pepka námořníka a kreslené sexbomby Betty Boop). Pravda, většinou se tyhle filmy skládaly ze statických obrázků, ke kterým někdo vážným hlasem pronášel komentář, ale semínko bylo zaseto.
Roku 1948 se objevily příběhy Supermana i hrané. Šlo o krátké epizody, které byly uváděné vždycky před hlavním filmem. Tenhle fenomén bohužel časem vymizel… asi proto, že nikdo nebyl ochotný jít každý týden na film, a? je jakýkoliv, jen aby viděl další díl svého oblíbeného seriálu: „Deme na nový Jarmuschovo psychologický drama o stárnoucím dřevorubci – běží před ním třetí pokračování Power-Man versus Atomoví krysí mutanti!“
V hlavní roli těchhle předfilmů byl tehdy Kirk Alyne. Jednalo se o kombinace hraného a kresleného snímku: když byl na scéně Clark Kent (nebo když Superman jen mluvil), bylo to hrané - ale všechny superhrdinské a akční scény byly kreslené. Tenhle trik kdyby někdo prozradil Cameronovi, mohl natočit Titanic podstatně levněji.
O pár let později se objevil jeden z nejslavnějších supermanských seriálů (tehdy už televizních) Adventures of Superman. Muže z oceli v něm hrál George Reeves a hned nastolil kurs toho, že lidi, co hrají Supermana, špatně skončí. George Reeves se krátce po skončení seriálu zastřelil.
No a pak už jste se mohli jen uvelebit a čekat na rok 1978, kdy poprvé vzlétl k obloze Christopher Reeve. Film Superman byl jeden z prvních bijáků, které vzali komiks vážně a dali si na něm záležet – scénář Mario Puzo, režie Richard Donner, v roli padoucha Gene Hackman, Margot Kidderová v roli Lois Laneové a do role Supermana i Clarka Kenta přímo dokonale zapadl Christopher Reeve. Paráda.
Mimochodem, když jsme už tu mluvili o „Supermanově kletbě“ tak tady se projevila naplno. Kidderová časem propadla pocitu, že jí chtějí všichni zabít a když její počítač napadl vir, brala to jak první útočnou vlnu, ostříhala si vlasy, utekla z bytu a žila na ulici mezi bezdomovci. Ale prý už je jí líp. Hůř dopadl představitel Supermana, Christopher Reeve, který nejprve ochrnul a pak zemřel. (Obráceně je to sice taky blbý, ale je to přece jen běžnější… a navíc je to člověku už tak nějak jedno.)
Ale dosti makabrických historek, důležitější pro nás je, že se film skutečně hodně povedl a dodnes patří k těm nejlepším komiksovým filmům. K těm ostatně můžeme přihodit i druhý díl, který je přímým pokračováním jedničky, a ve kterém se vrací nejen Gene Hackman jako Lex Luthor, ale i trojice zločinců z planety Krypton, vedená generálem Zodem. Ano, tím Zodem, který se dožaduje, aby se před ním Superman pokořil. Věta „Poklekni před Zodem!“ se už stala součástí popkultury.
Jenže pak už to šlo dolů… třetí film tvůrci změnili v béčkovou komedii, kde je víc než na Supermana důraz na kulišárny v té době slavného komika Richarda Pryora.
Ross Webster: „Co to dokáže udělat?“
Gus Gorman: „Všechno, co mu řeknu.“
Ross Webster: „Co to dokáže udělat pro mě?“
Gus Gorman: „Pro vás dokáže udělat všechno, co mi řeknete, abych mu řekl.“
A o čtvrtém je skoro škoda mluvit – stačí říct, že ho režíroval Sidney J. Furie, který dělal sérii Iron Eagle a teď točí filmy s Dolphem Lundgrenem. Ale aspoň se tam vrátil Lex Luthor.
Lex Luthor: „Víš, co bych dokázal udělat, kdybych měl jeden jediný Supermanův vlas?“
Lenny: „Paruku, která by uměla lítat?“
Pak bylo dlouho ticho… až se v televizi roku 1992 objevil animovaný Batman. Zajímavé a ne tak úplně dětské příběhy - navíc ve stylové kresbě - měly obrovský úspěch, a tak není divu, že se za producenty brzo přišoural Superman, že by chtěl taky něco podobného. A stalo se. Animovaný Superman byl stejným hitem jako Batman - a došlo samozřejmě i crossovery obou sérií a časem i na týmovku Liga spravedlnosti.
Když mluvíme o televizi, tak nemůžem nezmínit (ač bychom hodně chtěli) televizní seriál Superman (v originále Lois and Clark: New Adventures of Superman), kde hrál slavného hrdinu opravdu příšerný Dean Cain (u nás ještě umocněný ostravským či jakým dabingem). Jediným plusem tohle díla byla Teri Hatcherová… ale ani Teri všechno nezachrání.
To už je rozhodně lepší (i když to taky patří spíš k seriálovému průměru) řada Smallville. Ta elegantně obešla fakt, že živí lidé v superhrdinských kostýmech vypadají spíš komicky tím, že zachycuje dobrodružství Clarka Kenta jako teenagera - v době, kdy teprve objevoval své schopnosti a tudíž ještě žádný kostým nenosil. Jediný problém tohohle seriálu je, že všichni vědí jak to dopadne, takže je těžké dělat drama z toho, jestli Lex Luthor Supermana odhalí, jestli naváže nějaký hlubší vztah s Chloe, nebo jestli se obrátí ke zlu a začne masakrovat malé králíčky.
A teď přichází nový film v režii Bryana Singera. Uvidíme, jak dopadne… a jestli tím nastartuje novou filmovou řadu. Rozhodně doufáme, že to bude stát za to - když už kvůli tomu opustil X-Meny.
ZAČÁTKY KOMIKSOVÉ
Lois Lane: „What a super man… ´Superman´!“
Byla nebyla, jednou jedna planeta Krypton, na které žila manželská dvojice Jor-El a Lara. Žili celkem š?astně… až do chvíle, kdy planeta vybuchla a všichni umřeli. Na to, že planeta vybuchne a všichni umřou, už Jor-El nějaký čas upozorňoval, ale všichni ho ignorovali, což bývá pro lidi, kteří varují před katastrofou, celkem denní chleba. Naštěstí se díky tomu mohl Jor-El připravit a vybudovat malou raketu, ve které vyslal svého jediného syna pryč… a pak už mohl jen sledovat, jak se planeta hroutí a všem kolem oznamovat: „vidíte, já vám to říkal“.
Raketa s jeho synem Kal-Elem dorazila v pořádku Zemi, kde jí našla manželská dvojice Jonathan a Martha Kentovi, vytáhla z ní batole, ujala se ho a dala mu jméno Clark.
Dál už je to trochu zamotané. Supermanova historie se totiž přepisovala častěji než dějiny Sovětského svazu. V některých verzích měl Clark Kent sílu už coby batole, zatímco v těch novějších je to tak, že získával své schopnosti postupně během dospívání – s tím že lítat se naučil až úplně nakonec (tohohle se ostatně drží i seriál Smallville). První ze slavných sloganů tvrdil: "rychlejší než vystřelená kulka, silnější než lokomotiva a schopný jedním skokem přeskočit vysoký dům“. Ano, v první komiksech ještě Superman nelítal, ale jenom skákal.
Časem Superman tak zesílil, že už bylo skoro nemožné najít mu vhodného protivníka. Byl téměř všemocný a přemoct by ho mohl snad jedině Chuck Norris… jenže ten zrovna nebyl nikde poblíž. („Někteří lidé spí v pyžamu se Supermanem. Superman spí v pyžamu s Chuckem Norrisem“) Scenáristé museli vymýšlet, jak dát zabrat týpkovi, který dokáže couvat v čase, či, v případě potřeby, odtlačit Zemi na lepší flek ve vesmíru. Tak mu postupně začali ubírat na schopnostech a taky přihodili citlivost na magii, která je jedna z mála věcí, proti kterým nemá Superman obranu a tudíž ho může zranit nebo i zabít. A samozřejmě taky kryptonit. Nejslavnější je zelený, který může Supermana zabít, ale existují i různé další: zlatý, červený, černý… celé barevné spektrum.
Xander: Možná bychom měli hledat něco jako… přemožitelský kryptonit.
Oz: Špatná metaforu. Kryptonit zabíjí.
Xander: Předpokládal jsi, že myslím zelený kryptonit, kdežto já, samozřejmě, mluvil o rudém kryptonitu, který ze Supermana vysává síly.
Oz: Chyba. Zlatý kryptonit vysává síly. Rudý kryptonit proměňuje Supermana do podoby divnýho-
Buffy: Kluci? Shání vás realita.
Když Superman dospěl, odešel do Metropolis, kde se začal živit jako reportér pro noviny Daily Bug… ne, to je ten druhý superhrdina… pro noviny Daily Planet. Z redakce těchhle novin taky pochází většina Supermanových par?áků – konkurentka, přítelkyně a později manželka Lois Laneová (všechny důležité bytosti v Supermanově životě se jmenují na L – Lois Laneová, Lex Luthor, Lori Lemaris, Lana Langová…), mladý fotograf Jimmy Olsen či šéf novin Perry White. Ostatně, jak Olsen, tak Lana, získali vlastní spin-offovou řadu.
Superman vycházel od roku 1938, takže není divu, že v roce 1985 už v tom byl pěkný bordel. Za skoro padesát let si stihlo spoustu věcí vzájemně protiřečit… a hlavně se supersvět zaplevelil různými superpsy, superopicemi, superkoňmi a všemožnými Supermanovými příbuznými, tetičkami, strýčky, sestřenicemi… A právě proto (a taky proto, že podobný problém měli i jiní hrdinové) se přišlo s nápadem, že všechno, co v minulosti u DC vycházelo, nebyl příběh jednoho hrdiny, ale že existuje několik alternativních vesmírů… a všechny ty vesmíry se během komiksové maxisérie Crisis on Infinite Earths zlikvidovali, takže se roku 1986 mohlo začít s čistým štítem. V té době také začala vycházet Byrneova řada The Man of Steel, která vypráví Supermanův příběh zase hezky od začátku, jen trochu upravený pro modernější dobu.
Co se týče Supermanových soupeřů, tak mezi jeho největší protivníky patří samozřejmě Lex Luthor (který je jinak ale vnímaný jako lidumilný podnikatel, který to dokonce dotáhl až na prezidenta), zelenohlavý Brainiac, nepovedený klon Supermana Bizzaro (všechno dělá obráceně), generál Zod, mimoplanetární Darkseid, síly vysávající Parasite, Gog… a pak samozřejmě skřet Mr. Mxyzpltk, jehož může Superman porazit jen tím, že ho donutí vyslovit své jméno pozpátku. Což, vzhledem k tomu, že tohle jméno je těžké vyslovit i normálně, je docela fuška.
A samozřejmě nemůžeme zapomenout na Doomsdaye, jediného padoucha, který o sobě může hrdě tvrdit, že zabil Supermana.
SMRT SUPERMANA A DALŠÍ NEHODY
To byla velká událost. Ještě několik čísel před tím, než „Doomsday saga“ začala, končily občas supermanské komiksy záběrem na obrovskou pěst, jak naráží do ocelové stěny. Zas a zase. Tak to šlo skoro půl roku. A pak stěna povolila a mohutný Doomsday, šedý obr z jehož těla trčely kosti, se vydal na pochod. Šel směrem na Metropolis a cestou ničil všechno, co se mu postavilo. Za ním zůstala ležet zkrvavená těla Ligy spravedlnosti a dalších superhrdinů. Nakonec zůstal jen Superman, který s ním svedl finální souboj před Daily Planet. Monumentálnost souboje podtrhávalo i zpracování komiksu - s každým dílem ubývalo panelů na stránce, takže poslední sešit byl, co stránka, to jeden obrázek gigantického souboje.
Souboj byl nelítostní a dlouhý, až nakonec oba soupeři padli na dlažbu. Oba mrtví.
Superman měl obrovský pohřeb, jak v komiksu, tak v realitě… a přemýšlelo se, co dál. Objevili se čtyři adepti na jeho post, čtyři Supermanovi následníci… a ani jeden z nich se nezdál být ten pravý.
Samozřejmě, nakonec se všechno vrátilo do starých kolejí a z hrobu vstal ten jediný skutečný Superman – ale stejně byla celá tahle série oživila upadající zájem o slavnou postavu.
Oživila… jenže bohužel všechnu tuhle námahu dokázali tvůrci rychle promarnit. Tvůrci se chtěli zavděčit mladším, takže zmodernizovali Supermana dlouhým hárem. Vypadal tak, že by se měl jmenovat spíš Supermánička. Dokonce v komiksu Hitman dávají zabijáci dohromady petici za to, aby se nechal Superman ostříhat… jak má takhle dávat vzor dětem? To bylo ovšem ještě trumfnuté „azuritovým Supermanem“ čili okamžikem, když se „Big S“ rozdělil na červeného a modrého Supermana - přičemž oba vypadali jako reklama na zubní pastu. Hnus.
INFINITY CRISIS
Byla spousta pokusů o návrat Supermana na vrchol… ale dařit se začalo teprve v posledních letech, kdy dostal Supermana na hraní výkvět autorů, který se nebál tvrdě hrábnout do superhrdinské mytologie. Mezi nimi můžeme zmínit především temného Briana Azzarella, který spolu se slavným malířem Jimem Leem stvořili složitý, hořký a dokonale kreslený pohled do Supermanovy duše: Superman pro zítřek (česky vyjde ve spolupráci nakladatelství BB art a CREW). V Azzarellově podání je Superman bezmocný bůh, který není součástí lidské rasy, a není ani jasné, jestli o to stojí. Snaží se něco změnit, ale jediný výsledek je ten, že proti němu postupně staví všichni lidé z jeho okolí… včetně samotné planety Země.
Ale k většímu zájmu o Supermana pomohli i další slavní scenáristé: Grant Morrison si vzal do péče týmovku JLA, které dodal pořádné protivníky a monumentální konflikty. Brad Meltzer vytáhl na světlo špinavé prádlo a ukázal, že JLA vymývá svým protivníkům mozky… a přidal se i Kurt Busiek a další. Superman se také stal nedílnou součástí crossoverových eposů, jakými byla i poslední velká věc – Infinity Crisis. Během té se alternativní Superman, Superboy a Lex Luthor jr. probourali ze své dimenze, kam odešli na konci Crisis on Infinite Earths a jsou šokovaní tím, jak se svět změnil. Hrdinové zabíjí, stírají se hranice mezi dobrem a zlem… není divu, že se staří hrdinové z idylických komiksů padesátých let dojdou k názoru, že během minulé krize zachránili špatný svět a že tedy znovu vytvoří Multiversum (čili spoustu paralelních světů) a najdou novou, ideální Zemi… a ostatní světy zničí. Vzhledem k tomu, že naše Země je ta, která má být také zničena, přichází monumentální bitva hrdinů, ve které se našemu Supermanovi nakonec podaří zvítězit… ale není to vítězství snadné a bez následků.
O nich ale nic nevíme, protože DC přišlo se zajímavým trikem – všechny běžné řady o rok poskočily – odehrávají se „Rok poté“. K událostem, které se v mezičase staly, se vrací zpětně, v sérii 52, která bude mít 52 dílů a každý týden vyjde jeden.
SUPERMAN V ZRCADLE DĚJIN
Xander: Ale pane White, jestli Clark a Lois dostanou všechny zajímavé příběhy, tak ze mě nikdy nebude dobrý reportér.
Giles (nechápavě): Hmm?
Xander: Vtipy na Jimmy Olsena jsou trochu mimo váš obor, co?
Superman je klasické a vedle Hvězdných válek snad nejpopulárnější popkulturní téma. Ve Flákačích Kevina Smithe se uvažuje, jak by asi probíhal sex mezi Lois Laneovou a Supermanem a jestli by jí sperma neprolítlo nadzvukovou rychlostí zády. Dochází se tu k závěru, že Superman může souložit jenom s kondomem z kryptonitu… což by ho ale zase zabilo. Stejně tak se jiní tvůrci zamýšlí nad tím, proč Supermana může zabít kus jeho rodné planety… to je něco, jako byste na kosmonauty na Měsíci zaútočili kusem hlíny.
Taky podle novějších verzí už není kryptonit obyčejným kusem zeminy, ale právě to, co planetu zahubilo. Což je na druhou stranu trochu zvrhlé - pojmenovat to, co má zničit planetu, právě po té planetě. To se pak člověk nemůže divit, že Jor-El neuspěl, když varoval tribunál před nebezpečím. Kdyby nebyl idiot a pojmenoval tu věc třeba „Šutr, co vás všechny zabije“, mohlo být všechny v pohodě. Pojmenovat to kryptonit… to je asi stejné, jako pojmenovat obří přílivovou vlnu „Zajíček Pinďa“ a pak se divit, proč lidi zůstávají ležet na dekách když kolem nich pobíháte a řvete: „Blíží se zajíček! Zdrhejte! Pinďa se na vás valí“!
No a když mluvíme o debatách na téma Supermana, tak nemůžeme zapomenou na Kill Billa a proslov Davida Carradina o tom, že Clark Kent je vlastně obrazem toho, jak Superman vidí lidskou rasu – slabou, hloupou a bezmocnou.
A pak tu samozřejmě máme kvanta parodií, odborných prací, písní a parafrází. Superman je prostě ikona a nic jiného mu už nikdo nepřišije. Ani jehlou z kryptonitu.
