Crew.cz

Články

5 x SUPERMAN

Superman se vrátil. Komiksová ikona, která je sice snad nejznámější, ale zároveň, co se týče natočení, i nejtěžší. Batman… to je sranda. Žádný velký schopnosti, takže stačí obléct herce jako hraběte Draculu, strčit mu za opasek pár udělátek a máte vystaráno. Ale Superman? Chlápek, který lítá, pohybuje se rychleji než vystřelená kulka, dokáže žonglovat se slony a je téměř nezranitelný? A ještě chodí oblékaný jako dětská omalovánka? Takovou postavu udělat tak, aby nepůsobila komicky, je pořádná dřina.
Ale přesto se o to tvůrci pokusili. A to hned pětkrát.

SUPERMAN I.
(1978)
Se Supermanem to nikdy nejde snadno. Už pr<a href="https://kupikvadrat.ba/">prodaja stanova</a><br>
<a href="https://tipo.ba/">pik</a><br>
<a href="https://smrtovnica.ba">smrtovnice avaz</a><br>vní film zabral osmnáct let, než se dostal na plátno. DCčko, po způsobu zkušených pasáků, předhazovalo Warnerům svého hrdinu už v roce 1960, ale bráchové dělali, že neslyší a že je muž z oceli nerajcuje. Teprve když se do smlouvání vložil rodinný podnik otce a syna Salkindů a vzal na sebe riziko, nechali se ukecat k vypuštění člověka na oblohu.
Rodina Salkindů, to jsou ti lidé, kteří přišli s geniálním nápadem, že je dobrý kšeft natočit jeden dlouhý film a pak ho rozseknout na dvě části. To předvedli už na Třech mušketýrech, kteří se jim trochu rozrostli (na čtyři) a tak, aniž by komukoliv co řekli, rovnou místo jedněch Tří mušketýrů udělali dva Tři mušketýry. Pravda, všichni je pak nenáviděli, protože dostali zaplaceno jen za jeden film… ale producenti nejsou od toho, aby byli oblíbení. Takže i v případě Supermana se zároveň natáčela jednička i dvojka. Hlavní slovo měl poprvé a naposled Richard Donner.
Jako první byli obsazeni dvě tehdejší hvězdy – Marlon Brando coby Jor-El a Gene Hackman jako zlotřilý Lex Luthor. Čímž bylo o zajištění návštěvnosti postaráno a u ostatních herců se mohlo experimentovat. Pro roli Supermana byl vybraný tehdy neznámý Nick Nolte, ještě bez pupku a drogového návyku. Jenže jak se to táhlo, scénáře se přepisovali (originál sice napsal Mario Puzo, ale, jak je v Hollywoodu zvykem, předělávala to po něm celá populace Los Angeles) a režiséři střídali (jedním z nich byl i bondovský Guy Hamilton), tak ho čekání na červenou pláštěnku přestalo bavit a sekl s tím. Což bylo – aspoň pro nás – dobře. Protože Richard Donner mohl konečně dát na svou manželku, která mu pořád cpala jistého mladíka jménem Christophera Reeve. Dalo jí to zabrat, protože Donner chtěl někoho nabušenějšího (mezi těmi, o kterých se uvažoval, patřil třeba i Paul Newman, Robert Redford či Arnold Schwarzengger), ale nakonec Donner usoudil, že lepší je mít doma klid, takže to dostal Reeve a musel hned naklusat do posilovny a začít si budovat muskulaturu. I když Arnolda nedohnal, stačilo to. Koneckonců, když mohl Kevin Sorbo hrát Herkula…

„S jakým y s píše krveprolití?“
„S měkkým.“
„Díky. A s kolika s se píše masakr?“
„S jedním. Co to píšete?“
„Ódu na jaro.“

První Superman se opravdu povedl a dodnes patří k nejlepším komiksovým filmům. Hlavně proto, že svého hrdinu bere s naprostou vážností, respektem a úctou k předloze. To dokazuje už symbolický úvod – otvírá se opona a vidíme stránky z komiksu, abychom pak spatřili budovu Daily Planet na černobílé televizní obrazovce… a najednou záběr exploduje barvou a roztáhne se na celé plátno. Komiks-televizní seriál-film. Celý vývoj obsažený v jediném záběru.
Narozdíl od nového dílu, tady fungují emoce a vztahy mezi postavami na sto procent. Christopher Reeve je skvělý jako Superman a naprosto dokonalý jako přehlížený Clark Kent. Lois Laneová Margot Kidderové má drajv a až fanatickou posedlost novinářskou profesí, Marlon Brando je ještě nezchátralý a impozantní… a Gene Hackman je evidentní vzor pro austinpowersovského Dr. Zlouna. (Jediný problém s Hackmanem spočíval v tom, že odmítal nosit plešatou paruku, takže měl Luthor většinu času na hlavě vlasy… a jeho plešatost byla naznačena kvantem paruk, které měl ve své podzemní skrýši.) A samozřejmě, hudba Johna Williamse, která se stala pro Supermana tak typickou, že se objevila i v novém filmu.
V prvním Supermanovi byli sice dost jednoduché triky, ale díky perfektnímu střihu dodnes vypadají mnohem líp, než u mnoha novějších filmů. Donner přesně věděl, co si může dovolit a jak co obejít a tak spousta scén vypadá líp než v nové verzi, kde je to spíš o tom „hele, kolik máme peněz!“.
První Superman byl nominovaný na Oscara za nejlepší film, nejlepší hudbu, nejlepší zvuk… ale nakonec získal jen cenu za triky. Ale i tak je to slušný úspěch. Takže není divu, že byl Richard Donner, režisér, který vnímal Supermana jako velký americký epos, obratem vyhozen (dopustil se největšího hříchu, přetáhl rozpočet) a další díly dostal na natáčení tvůrce, který Supermana od srdce nesnášel.

SUPERMAN II
(1980)
Zatímco v jedničce byl padouchem rakety kradoucí Hackman (jehož hlavní motivací pro pojetí postavy byl milion dolarů, který za roli dostal), tak tady hrál Lex Luthor druhé ukulele. Do světla reflektorů se dostala trojice kryptonských padouchů, kterým se podařilo uniknout z Phantom Zone a rozhodla se splnit slib, daný v prvním díle… a sice ten, že donutí Jor-Elova syna, aby před nimi pokleknul. A přitom ovládli Zemi.
I když dvojka pořád ještě patří k tomu lepšímu, co se se Supermanem objevilo, už je tu mírný pokles kvality cítit. Hlavně v příběhu. Superman se vzdá svých schopností, aby si mohl vzít Lois Laneovou – a je řečeno, že je to nezvratné. Zhruba o deset minut filmu a jednu soulož později se vrací zpátky, reklamuje své rozhodnutí a vyšší síly mu bez mrknutí kryptonského oka vrátí schopnosti zpátky.

„Takže tohle je ta planeta Houston.“

A pak jsou tam věci, které jsou, jemně řečeno, divný. Třeba to, jak Superman vrhne své logo, které se změní v obří kus celofánu a zabalí jednoho z padouchů. He? Nebo vysávání paměti polibkem… To si pak člověk musí dávat při francouzácích pozor: „Promiň miláčku, právě jsem ti vysál celou střední školu.“
Režisér Richard Lester navíc nechtěl pokračovat ve stylu, který Donner nastolil. Donner pojednal Supermana jako biblickou alegorii, Lester chtěl víc zábavnou podívanou s větší porcí humoru. Takže vyhodil spoustu toho, co bylo zároveň s jedničkou uděláno a natočil to znovu, ve více komiksovém stylu. Někde se to ale nedalo – třeba Gene Hackman se odmítl vrátit na plac, takže zůstalo jen to, co bylo natočeno během prvního dílu. Něco se použilo, něco se muselo předabovat. Marlonu Brandovi se zase nelíbili finanční podmínky, takže ho nakonec museli z dvojky vystřihnout a místo něj zaskočila Supermanova matka. Producenti měli kliku, že Superman nepocházel z rozvrácené rodiny.
Přesto, hlavně díky tomu, že se z cesty nastolené Richardem Donnerem nedalo tak úplně ustoupit, si ještě dvojka udržuje úroveň a patří k tomu lepšímu.
Proslýchá se něco o tom, že je v sejfu Warnerovského studia uložená Donnerova verze druhého Supermana… ale zatím se nic podobného nepotvrdilo. Jestli existuje, tak je tajená víc než Základna 51.


SUPERMAN III
(1983)
Na trojce je vidět, jak dopadne člověk, který má v dětství zakázáno číst komiksy - jako Richard Lester. Lesterovo pohrdání Supermanem tady konečně mohlo vybublat plně na povrch a vznikla ryzí parodie. Fór je v tom, že trojka je první Superman, který vyšel tak, jak si producenti představovali – do prvních dvou dílu jim kecal Richard Donner, který si prosadil své vlastní scénáristy a své vlastní pojetí. U trojky už konečně dostala šanci oblíbená dvojka rodiny Salkindů, manželé David a Leslie Newmanovi. Ti celého Supermana pojednali jako situační komedii. Trojka je ryzí pou?ová zábava a víc než první dva díly připomíná starého Batmana se všemi těmi bat-odpuzovači žraloků a černými kulatými bombami s hořícím knotem.
Už tehdy se projevil starý hollywoodský zlozvyk: „Vezmeme něco, co funguje a zasypejme to co největším množstvím dalších věcí, aby se náhodou divák nenudil“. Tvůrci přihodili do filmu tehdy populárního komika Richarda Pryora, který je na plátně skoro víc než sám Superman. Hraje svou typickou roli malého smolařského vykuka, který se připlete do něčeho většího… v tomhle případě je to plán na likvidaci Supermana pomocí ďábelského superpočítače. Výsledek? Původní idea skončila jako Lois Laineová v jedničce. Zadusila se pod hromadou balastu. Jenže v tomhle případě nebyl poblíž žádný Superman, aby se vrátil v čase a film zachránil.

„Chtěl jsem po tobě, abys zabil Supermana a ty nedokážeš udělat ani jednu takhle jednoduchou věc.“

Jinak u trojky taky nastala hromadná dezerce – Margot Kidderová se coby Lois Laneová objeví jen úplně na začátku a z filmu zmizí. Gene Hackmana, který se tak naštval na producenty, že odmítl roli Lexe Luthora zopakovat, nahradil Robert Vaughn… a aby se ušetřilo, tak Superman vypadl z Metropolis a vrátil se do rodného hnízda, do Smallville, kde si obstaral románek s Lois Langovou. (Pokud by vám byla nějak povědomá, tak naprosto právem – hraje jí Annete O´Toolová, která v současnosti dělá v seriálu Smallville Supermanovi matku.)
Přesto je film svým béčkovým a dětským způsobem roztomilý – od ryze komediálního začátku, kdy všichni někam padají, až po zjevení zlého Supermana, který sfoukává olympijské pochodně, chlastá a narovnává šikmou věž v Pisse.
Jenže diváci nechtěli Supermana jako komedii. I když se snímek zaplatil, nebyl to zdaleka takový úspěch, jak se čekalo a tak si Salkindové řekli, že tenhle pramen vyschl a že je načase zkusit něco jiného. Třeba Supergirl (propadák). Nebo televizního Superboye (kterého zase museli stáhnout kvůli žalobě Warnerů). A to byl v podstatě konec téhle kdysi slavné producentské rodiny a postupný přechod do ryzího béčka. Jak Salkindů, tak Supermana.

SUPERMAN IV: The Quest For Peace
(1987)
Čtyřka už nebyla v produkci Salkindů, takže se vrátil Gene Hackman… a mohl si to klidně odpustit. Pánové Golan a Globus (stvořili třeba Van Dammova Cyborga, Missing in Action s Chuckem Norrisem, Ninju II a III, Cobru, či Masters of Universe) rozhodně nepatřili k producentům s uměleckými ambicemi. Navíc režii svěřili Sidney J. Furiemu, jehož největším hitem byla série Iron Eagle.
Reeve už ani nechtěl dalšího Supermana dělat… ale producenti mu nabídli kšeft, který se nedal odmítnout: když natočí ještě jednoho Supermana, budou mu produkovat jeho vlastní film. Reeve souhlasil… s podmínkou, že film bude podle jeho nápadu o tom, jak Superman bojuje za světový mír. Musíme si uvědomit, že venku zuřila studená válka a tudíž se dívat shovívavě na scény, jak Superman sbírá jaderné hlavice do obří sí?ovky a pak je hází do slunce.

„Víš, co dokážu s jedním vlasem ze Supermanovy hlavy?“
„Lítající paruku?“

Ale jelikož by tohle byla přece jen moc velká nuda, tak se do příběhu vložil Lex Luthor, který stvořil Supermanův klon. Na rozdíl do komiksu to ovšem není Bizzaro ani Superboy, ale Nuclear Man, který vypadá jako někdo ze stáje Františka Janečka. Je na sluneční pohon, takže když na něj přestane svítit slunce, přestane fungovat. Ano, přesně tak. Superpadouch, který nedokáže bojovat ve stínu - to je to pravé, s čím se dá porazit Superman.
Podle Reeva to byl malér od začátku do konce, totální béčko - a už během natáčení bylo jasné, do jaké děsné řitě se to všechno řítí. Taky proto, že na natáčení sice bylo zhruba čtyřicet milionů (což bylo v té době ještě docela dost), ale Golan a Globus předvedli klasický tunel a většinu peněz odčerpali na jiné účely, takže na celého Supermana zbylo nakonec jen sedmnáct melounů. Takže není divu, že většinu času jen Superman chodí a mluví, případně se kočkuje se svou disko verzí před černým pozadím. Ale i tak došly peníze ještě před dokončením, a spousta scén musela být vyhozena. Kupříkladu původně měli být Nuclear Manové dva, ale v rámci úsporných škrtů byl jeden z nich propuštěn. I superpadouši můžou mít nouzi o práci.
Musíme vůbec psát, že čtvrtý Superman byl příšerný propadák?

SUPERMAN SE VRACÍ
(2006)
Snad žádný film, snad kromě čtvrtého Indiana Jonese (za předpokladu, že vůbec někdy vznikne), není tak přenošený jako Superman se vrací.
Anabáze pátého snímku ze série začala ještě během natáčení čtyřky, kdy se plánoval film New Superman, ve kterém už neměl Reeve hrát, ale uvažovalo se o tom, že by psal scénář a režíroval to. Jenže čtyřka byl takový malér, že dali všichni od Supermana ruce pryč, jako by byl z kryptonitu. Na dlouho.
Teprve v devadesátých letech se začalo plánovat pokračování. Jedním z prvních známých lidí, který v té době na Supermanovi dělal, byl velký komiksový fanda Kevin Smith. Jako znalec opřel svůj scénář o skutečné komiksové události a postavil děj na sérii popisující Supermanovu smrt a následný návrat.
V pořadu An Evening with Kevin Smith vypráví tenhle scenárista a režisér celou Supermanovskou anabázi – včetně toho, jak ho producent nutil zapojit do děje obřího pavouka (ten samý producent pak prosadil obřího pavouka do filmu Wild Wild West), jak dostal nařízeno, že Superman nesmí mít kostým a nesmí lítat. Brainiac měl bojovat s polárními medvědy, měl mít hláškujícího par?áka a Superman měl mít vlastní vojsko, které hlídalo Tvrz osamění. Marně se mu snažil Smith vysvětlit, že je to Tvrz OSAMĚNÍ… a navíc - k čemu by Superman potřeboval armádu?
Přesto Kevin Smith scénář napsal a producentům se líbil. Jenže pak přišel Tim Burton a ten jako první udělal to, že Smithův scénář hodil do koše a dal film napsat svým dvorním scenáristům. Po tomhle pro všechny fanoušky nastalo období hrůzy. Za prvé – chtěl, aby Muže z oceli hrál Nicolas Cage. Už to je důvod, proč s řevem prchnout do lesů. A za druhé… co chtít od člověka, který v životě nečetl jediný komiks a ještě je na to hrdý? Jeho Batman? Z výtvarného hlediska nádhera, ale Keaton jako Batman? To Michael J. Fox nemohl? Neměl žádný respekt k předloze.
A do třetice – chtěl, aby Muže z oceli hrál Nicolas Cage.
Já vím, že jsem to už psal… ale tohle neškodí zopakovat.
Jenže Burtonovi scénáře se zase nelíbili producentům. Dokonce se chvíli uvažovalo o scénáři, který napsal jeden nadšený amatér, ale i ten nakonec producenti odmázli, že tam prý vystupuje moc postav, které neznají. Tak to nakonec Burton vzdal a zalezl zpátky do své rakve.
Samozřejmě se k Smithově scénáři už nikdo nevrátil, protože Hollywood se zpátky nedívá a tak Superman dál (už hodně volně) putoval. Jeden čas ho měl dělat Wolfgang Petersen a měl to být Batman vs. Superman. Taky dostala scénář na starost seriálová hvězda J. J. Abrams (Alias, Lost). Scénář neměl s komiksovým Supermanem vůbec nic společného - Supermanův kostým je symbiotický, jeho rodiče v pohodě žijí na nerozpadlém Kryptonu, sužovaném diktaturou, Lex Luthor je agent CIA (inu, Abrams) a na Zemi útočí kryptonská vojska.
Mohlo být ale hůř. V jednom z úplně prvních scénářů, o kterých se uvažovalo (naštěstí jen chvíli) Superman zbouchne Lois Laneovou a umře… a Lois se, před tím než taky zaklepe lodičkami, narodí nový Superman, který zachrání svět. Vzhledem k tomu, že tohle napsal ten samý člověk, co Rudou planetu, tak se není čemu divit. Kupodivu producenti projevili zdravý rozum a vyhodili ho.
Na internetu se ale strhl takový povyk, že Abrams svůj scénář raději přepsal – prý už do poživatelného stavu. Tenhle scénář chtěl točit jak Brett Ratner, tak čárlíandílkovský McG… jenže netočili. První odešel proto, že dostal X-Meny, druhý proto, že se mu nelíbilo, že se film o největším Americkém hrdinovi natáčí v Austrálii. Takže nakonec přišel Singer a přitáhl si svoje scenáristy, Dana Harrise a Michaela Doughertyho. A všechno se zase začalo psát znovu.

„Ale milióny lidí zemřou!“
„Miliardy! Tisk mě jako vždycky podceňuje.“

A tím už by to mohlo končit… ale nekončí. V první verzi scénáře se měl totiž vrátit Generál Zod. Bohužel si Singer umanul, že ho musí hrát Jude Law, a když neměl čas, byl Zod ze scénáře nemilosrdně vyhozen… a zůstala po něm díla ve velikosti hlavního padoucha.
Ani s obsazením to nebyla žádná sranda. Pro roli Supermana (když ho ještě dělal Rattner) se uvažovalo třeba o Ashtonu Kutcherovi („Hele vole, kde mám Kryptonit?“) či Davidu Boreanzovi (kdo by hrál Lois Laneovou – James Masters?). Singer se ale rozumně rozhodl, že by to měl být někdo neznámý, takže se nakonec vznesl do výšek mladý barman Brandon Routh.
Singer taky rozumně udělal to, že ignoroval třetí a čtvrtý díl a navázal na jedničku a dvojku. V postatě je celý Supermanův návrat pocta prvním dílům. A i když není film dokonalý, tak se Singerovi rozhodně musí nechat, že měl alespoň respekt k předloze.
Mohlo být mnohem, mnohem hůř.

23.1.2007 vložil Jiří Pavlovský