Zajímavosti
Superman: Pro zítřek (i včerejšek) IV.
V poslední části tohohle miniseriálu se konečně dostáváme k tomu pro nás nejpodstatnějšímu – k Supermanovi podle Briana Azzarella. Dát „přerostlého skauta“ na hraní člověku, jehož díla se dělí na temná a ještě temnější, to bylo od DC docela odvážné. Ovšem vyplatilo se to… což ostatně budete moci brzo posoudit sami.
SUPERMAN ÁLA BRIAN AZZARELLO
Když se firma DC rozhodla vnést nového ducha do Batmanovské série, udělala to pomocí speciální roční maxisérie, kterou spravoval tým snů, Jeph Loeb a Jim Lee. Série se jmenovala Ticho, stala se hitem a vyšla (ve dvou knihách) i u nás. A protože s Batmanem zabodovali, rozhodli se vydavatelé udělat něco podobného i se Supermanem (který se pořád nechtěl vrátit zpátky na vrchol). Osvědčeného Jima Leeho nechali, ale Jepha Loeba nahradili ještě větší hvězdou – Brianem Azzarellem. Člověkem, který se na rozdíl od Loeba držel spíš ve Vertigovských vodách a psal Hellblazera, Sto kulek a další temnotou prolezlé záležitosti.
Byl to odvážný pokus… byť se vydavatelé nasazením Jima Leeho docela posichrovali. Od toho by čtenáři kupovali komiksy, i kdyby popisovaly důležitost dentální hygieny.
Řekněme si rovnou, že Azzarellův Superman: Pro zítřek není jednoduchý příběh. Jako všechno od Azzarella, i tady postavy věci nedoříkávají, mluví v náznacích… a někdy trvá hodně dlouho, než vám dojde, co se vlastně děje a o čem to je. I tady jste hození rovnou do děje, bez jakéhokoliv vysvětlení. Víte, že se něco stalo a že má jeden z hrdinů velké problémy… ale netušíte co a proč. A musíte si pomalu skládat dohromady informace a uvědomovat si, o čem to vlastně je.
Azzarellův Superman: Pro zítřek není ani klasický superhrdinský příběh. I když tam dojde i na rvačky se zubatými monstry a ve finále svede Superman jeden ze svých největších soubojů (i když asi jiný, než by čtenář čekal), tak rozhodně souboje v příběhu nijak nedominují. Chvílemi je až filozofický a řeší problémy toho, co všechno můžete udělat, kdy můžete udělat všechno. Superman, zasažený vlastní tragédií, tady zkouší, kam až může zajít, aby ochránil lidi… a jestli to vůbec má smysl.
Azzarello se nebál vytrhnout Supermana ze škatulky „kamarádského skautíka“ a udělal z něj sílu, před kterou je třeba mít respekt. Sílu, která dokáže být tvrdá a nelítostná. Jeho Superman je mnohem temnější… a není jen obdivovaný a uctívaný, ale i nenáviděný. A to i svými vlastními kolegy. Azzarellův Superman je vůbec hodně jiný – je to osamělý bůh, který kráčí mezi smrtelníky, cizinec v cizí zemi, který se sice snaží lidi chápat a mít je rád, ale ne vždycky mu to jde… a chvílemi jimi i pohrdá.
I když v Superman: Pro zítřek najdete monumentální bitky a dokonalou kresbu Jima Leeho, tak je tenhle Superman hodně komorní a osobní až filozofická záležitost, ve které se naťukává spousta temných otázek. Není ani jasně řečeno, na které straně je pravda - a od prvního dílu člověk odchází s nejistotou, jestli v téhle maxisérii bude Superman za hrdinu nebo za padoucha. Čímž je to celé ještě zajímavější.
Superman: Pro zítřek je zvláštní mix stylů, který si zasluží pozornost... a to, aby člověk na chvíli zahodil předsudky, které k modročervenému hrdinovi může mít.
kliknutím na náhled zobrazíte obrázek v plné velikosti
21.1.2007 vložil Jiří Pavlovský Komentáře: 3