Zajímavosti
Batman: Secrets
Vztah Jokera a Batmana se dávno proměnil v symbol komiksových protivníků. Přijít s něčím novým není vůbec lehké a nepodařilo se to ani Samu Kiethovi, který vloni spáchal pětidílnou minisérii Secrets. Ale vypadá to úžasně…
Joker se zase jednou dostal z vězení. Prý se napravil, nechce ubližovat lidem a svou energii vkládá do literatury („Směj se, opičáku, směj“ bude nejspíš kvalitní kousek). Ovšem hned při první příležitosti narafičí boudu na Batmana a obrátí k němu pohled médií. Na křehkou kostru je naroubováno klišovité téma „Každý má tajemství, tedy i každá postava, která vystupuje v tomto komiksu“. Je vcelku zarážející, že o Batmanově dvojí identitě nepadne v souvislosti s tajemstvími ani slovo, zato kachní flashback zabírá zbytečně moc stránek. Ani jeho pointa nepůsobí zdaleka tak silně, jak si Kieth zřejmě představoval.
Vynikající crossover Wolverine/Hulk prostupoval příjemně podivný/podivně příjemný humor a vyprávění neztrácelo drajv. Secrets se o humor ani nepokouší, postavy neustále melou pantem, aniž by měly co říct, a hlavně jsou předvídatelnější než hokejové zápasy Kanady s Uzbekistánem. U chuděry, kterou si Joker omotal kolem prstu, se už nedá mluvit ani o té předvídatelnosti, to je vyloženě odvar Harley Quinnové. Hrátky s všemocnými médii zase lépe zvládá Frank Miller v Návratu temného rytíře.
Scénář není naprostá katastrofa, občas má své momenty. Hlavouni v DC byli akorát příliš velkorysí, když Kiethovi povolili pět sešitů. Stačila by úderná jednorázovka o 40 stranách namísto užvaněné kaše, která si hraje na hluboké myšlenky.
Kieth maskuje svou scénáristickou nemohoucnost pod vrstvu dokonalého make-upu. Nad vizuální stránkou tak lze jen uznale zaslintat a skácet se pod stůl v blaženém epileptickém záchvatu. Fantasmagorické obrazy se prolínají jeden do druhého stejně jako použité styly, stránky hýří špičkově vyladěnými barvami a celé to nějakým zázračným způsobem drží pohromadě. Neotřelé zpracování dává scénáři pořádně na prdel ve scénách, kde Joker protáhne ksicht, vycení zuby a nechá působit své ďábelské charisma. Při pohledu do jeho jiskřících očí dokážu pochopit, proč si Kieth vybral tohohle padoucha a zapomněl na příběh.
Kieth-scénárista saje. Kieth-výtvarník vládne!
kliknutím na náhled zobrazíte obrázek v plné velikosti
5.5.2007 vložil Lukáš Růžička Komentáře: 3